Břečťan popínavý

Hedera helix

Popis a výskyt

Stále zelený dřevnatý popínavý keř z čeledi aralkovitých (Araliaceae) se vyskytuje na stinných místech Evropy, Asie a severní Afriky. Roste v listnatých a smíšených lesech na skalách, stromech, křovinách a zříceninách a okrasný se pěstuje na zdech a domech. Dosahuje až 20m výšky, tmavě zelené listy se světlým žilkováním jsou tří až pětilaločné, střídavé akvěty zelenavé až žlutozelené. Květenstvím je okolík a plodem je modročerná bobule. Břečťan začíná kvést až po deseti letech života a může se dožít několika stovek let.

Sběr a úprava

Listy se sbírají na jaře a v létě. Používají se buď čerstvé nebo sušené. Suší se na slunci i ve stínu a zahnědlé listy seodstraňují. Připravují se z nich odvary, nálevy, tinktury i obklady.

Účinné látky a užití

Lidová medicína využívá listy břečťanu, a to hlavně zevně. Vnitřně se aplikuje velmi obezřetně a nikdy ne dlouhodobě.Těhotné a kojící ženy jej nesmí užívat vůbec.

Listy obsahují saponiny, glykosid hederin (helixin), alkaloid emetin a další látky.

Odvar z listů slouží k vykašlávání při onemocněních dýchacích cest. Pije se velmi malé množství – půl čajové lžičkyobden. Odvar je rovněž protiparazitický prostředek a zevně se jím vymývají rány, k čemuž může posloužit i šíáva z čerstvých listů. Z odvaru se připravují sedací koupele při hemeroidech. Obklady poslouží při bolestech kloubů.

Zajímavost

Žvýkání břečťanových listů prý působí opojně, stejně jako břečťanové pivo, které se vařilo v Anglii. Během antickýchbakchanálií zřejmě břečťanem a muchomůrkami omámené bakchantky ozdobené břečťanovými listy a jedlovými větvemi údajně trhaly na kusy zvířata a snad i lidi.

Nošení břečťanového věnce mělo chránit proti kocovině. V Anglii bývalo během žní zvykem, že se poslední snop svázal břečťanem, byl označen jako břečťanová dívka (ivy girl) a předán farmáři, který sklidil jako poslední. Znamenalo tonejen trest a veřejnou ostudu, ale také neblahou věštbu na další rok.

POZOR!

Rostlina je toxická. Zejména bobule jsou pro člověka jedovaté. Kromě velmi opatrného vnitřního užívání je třeba dbát opatrnosti také při zevní aplikaci, neboť citlivá pokožka může reagovat podrážděním až zánětem. Obecně není břečťan k laickému léčení vůbec doporučován!