Jak nahradit bílý cukr a neubrat na chuti

Ve středověku byl cukr považován za lék a podával se nemocným. V renesanci se s ním obchodovalo jako s luxusním zbožím a byl určen jen nejbohatším zákazníkům. Dnes je cukr všude a rozhodně se s ním nešetří. Nadměrná konzumace cukru významně ovlivňuje zdravotní stav celé populace – v negativním slova smyslu. Dospělý konzument v průměru spotřebuje kolem 40 kg cukru za rok. Strašidelné, že? Nadužívání cukru zrychluje stárnutí kůže, vede k mnohým civilizačním chorobám a samozřejmě způsobuje obezitu.

Klasický bílý cukr se vyrábí z cukrové řepy procesem rafinace (čištění), při níž je zbaven veškerých minerálních látek a vitamínů. Energie získaná z cukru v podobě prázdných kalorií tělu nepřináší žádné živiny.  Lidé se na cukru stali závislými – a podle odborníků je snaha zbavit se této cukrové závislosti podobně obtížná jako při odvykání kouření.

Upéct si koláč nebo si dát po obědě dezert ale nemusí být velkým prohřeškem – jednou za čas. Je důležité užívat cukr vědomě a s mírou. Také je třeba snažit se o vyvážený jídelníček a myslet na dostatek pohybu. V současné době existuje mnoho alternativních sladidel, která si díky šetrnější výrobě zachovávají svou typickou chuť i určité množství vitamínů, minerálů a stopových prvků. Můžeme tak mlsat bez větších výčitek.

A o jaká zdravější sladidla se jedná?

Třtinový cukr

Asi nejznámější alternativou bílého cukru je hnědý nerafinovaný cukr. Bývá dražší než bílý cukr, protože se často dováží z exotických zemí, které jsou bohaté na cukrovou třtinu (klasický bílý cukr je vyráběný z řepy). Třtinový cukr obsahuje melasu a vyrábí se šetrnějším postupem, oproti bílému cukru tak obsahuje určité množství vápníku a minerálů. Při výběru cukru v obchodě si dejte pozor a čtěte složení uvedená na obalech – třtinový cukr není jediný hnědý cukr, existuje i klasický řepný cukr, který prošel rafinací a posléze byl dobarven karamelem. Takový cukr určitě nechcete – jedná se v podstatě jen o obarvený bílý cukr zbavený všech zdraví prospěšných látek. Třtinový cukr příjemně voní a chutná po karamelu. V kuchyni se používá stejným způsobem, jako když sladíte bílým cukrem.

Kokosový cukr

Tento cukr si mezi českými cukráři a pekaři zatím nestihl vybudovat velké jméno. A to je škoda! Tento zajímavý druh cukru je vyráběn z mízy květů kokosových palem – květy se rozříznou a vyteče z nich míza, sladká tekutina, která se poté vaří tak dlouho, dokud nezhoustne a nezkaramelizuje. Voní a chutná, podobně jako třtinový cukr, po karamelu. Kokosové sladidlo se prodává buď v této sirupové formě, nebo se tekutina ještě suší – a vzniknou tak krystalky, kterým říkáme kokosový cukr. Obsahuje železo, zinek a různé antioxidanty. Použití je stejné jako u bílého a třtinového cukru, skvěle se hodí na pečení.

Sušené ovoce

Skvělou náhradou bílého cukru může být i sušené ovoce. Hodně sladké jsou třeba rozinky, brusinky, datle, fíky nebo mango. Cukr se v ovoci sušením koncentruje. Protože má vysoký glykemický index, doporučuje se sušené ovoce konzumovat hlavně ráno. Sušené ovoce je velmi sladké samo o sobě, při nákupu tedy vybírejte takové ovoce, v němž není přidaný cukr. Celým nebo nakrájeným sušeným ovocem si parádně můžete osladit domácí granolu, rozmixované skvěle funguje i jako pojící materiál – využijete ho při přípravě raw pochoutek, veganských koláčů nebo nepečeného cukroví.

Med

Kdo by ho neznal! Ve špajzkách našich prababiček je od nepaměti a každý ho jako dítě snídal s máslem na chlebu. Perfektně zastane roli sladidla. Navíc má několik zdravotních benefitů – jeho léčivé účinky přispívají ke zvýšení obranyschopnosti, pozitivně působí při vysokém tlaku a především pomáhá při nachlazení či onemocnění dýchacích cest. Nevýhodou medu je, že by se neměl používat na vaření – při vysoké teplotě totiž dochází k jeho znehodnocení. Med parádně osladí jogurt s müsli, hodí se do čaje, na palačinky… A samozřejmě do medovníku! Pokud máte chuť experimentovat, zkuste medem osladit (a zároveň dochutit) třeba tapiokový puding.

Sirupy

Různých přírodních sirupů je v současné době na trhu opravdu hodně. Nejznámější je javorový sirup pocházející z Kanady. Vzniká koncentrací mízy z kanadského javoru a má charakteristickou lehce kořeněnou chuť a vůni. Kromě sladké chuti je zajímavé i jeho složení – 60 ml tohoto sirupu obsahuje doporučenou denní dávku manganu, obsahuje také vitamíny B nebo zinek. Oproti medu je javorový sirup odolný vůči teplu, bez obav ho tedy můžete používat při pečení. Skvělý je ale i do ovesné kaše, na lívance nebo na zdravé raw pamlsky – vyzkoušejte třeba malinové kuličky s lyofilizovaným ovocem a konopným semínkem, je to rychlovka.

Ovocné sirupy se pro svou intenzivní sladkou chuť a ovocnou vůni používají především jen jako dochucovadlo. Švestkový sirup chutná jako povidla, je tmavý a příjemně nakyslý.  Skvěle se doplňuje s ořechy a perníkovým kořením. Velmi oblíbený je datlový sirup. Ten je poměrně hustý, chuťově výrazný a dobře sladí – na dochucení ho stačí opravdu malé množství. Výborně se hodí třeba při přípravě nepečeného vánočního cukroví (jehož hlavní složkou bývají právě sušené datle).

Obilné sirupy si zachovávají většinu minerálů a vitamínů a nebývají tak sladké. Sirup z ječného sladu je tmavý a velmi hustý. Kukuřičný sirup má jemnou vůni a krásnou zlatou barvu, špaldový sirup se konzistencí i chutí podobá medu. Rýžový sirup je tekutější a bývá vyhledáván pro svou neutrální chuť a vůni, díky kterým je jeho použití naprosto univerzální.

Agávový sirup, zahuštěná šťáva z kaktusů agáve, je ze všech výše zmíněných sirupů s přehledem nejsladší. A už jste slyšeli o čekankovém sirupu? Toto sladidlo, vyráběné z kořene čekanky obecné, vyniká mimořádně vysokým obsahem vlákniny a nízkým glykemickým indexem – obsahuje mnohem méně cukru a kalorií ve srovnání s ostatními přírodními sladidly.