k

If you’d like to try an alternative to classic porcelain, then Tonda is the perfect complement to your home.

Newsletter


Follow us

NEWSLETTER

Chcete vědět jako první o novinkách a slevách v e-shopu?


Hledat

  • Váš nákupní košík je prázdný

Fotostřípky z indického města Kóčin

Když jsem se po 15 hodinách cesty ocitla ve středověkém přístavním městě Kóčin, netušila jsem, kolik toho za tak krátkou dobu, totiž jen 5 dní, zažiju. Jen jsem se osprchovala, což teda bylo naprosto kontraproduktivní, protože jsem se ještě více v tom místním vedru zpotila, namalovala jsem se, převlékla do kostýmu a hned vyrazila se štábem do centra natočit trochu té indické atmosféry – a samozřejmě koření v místních obchůdcích a tržištích. Byla jsem mile překvapená ochotnými a usměvavými Indy, kteří rádi pózovali před objektivy našich foťáků a kamer.

 

Tahle malinká paní se každý den stará o sušení koření. Vždy ráno rozprostře vrstvy pepře na dvoře, kde se suší na slunci. Přes den přebírá a čistí nasušené černé kuličky a večer je smete zpátky do skladu, dokud není pepř úplně suchý.

Na masném trhu nechyběly ani ryby. Tahle návštěva byla výzvou pro otrlé. Pro Evropanku zvyklou na hygienické standardy bylo natáčení pod vedením režiséra, který chtěl, abych všechno podržela v rukách, když jsem věděla, že přece můžu dostat nějakou šílenou nemoc, na kterou nejsem očkovaná, trochu záhul. Ještě štěstí, že jsem byla vším tak nadšená a věděla, že to prostě musíme natočit – teď, nebo nikdy. Bylo 40 stupňů ve stínu, všude se potulovala podvyživená koťátka a každý prodejce mi nabídl pěkně velkou ulepenou slizkou rybičku. Ale byla to velká legrace!

V kanceláří na kardamomové plantáži jsem měla tu čest usednout do šéfovského křesla… 🙂

Cestou do hor za kořením. Místní ovocný stánek. Jak kdyby to tam někdo navezl na kupu kolečkem… 🙂

S kořením pěstovaným bez chemie se tu nedělá moc věda. Roste prostě díky zdejšímu klimatu tak nějak samo. Zakoupit ho můžete ve zdejších organic shopech.

Momentka s pouličním prodejcem manga. Klasická turistická manýra 🙂 Zvláštní je, že Indům to focení fakt vůbec nevadí

Jak už název na zdi napovídá – tohle bylo přesně to, co jsme ve městě hledali. PS: Podobnou fotku najdete i v mé knize Světová. Já si až při poslední korektuře textů a fotek všimla, že s tou angličtinou v nápisu není něco v pořádku… 🙂

Sklad zázvoru z 16. století. Naše prapraprababičky měly tohle aromatické koření určitě odtud. Ráno roznést po dvoře, rovnoměrně rozprostřít, nechat pracovat slunce a večer uklidit na kupu. A tak párkrát dokola, až je zázvor suchý a připravený k dalšímu zpracování.

Krámků s kořením je tady v Kóčinu nepočítaně.

V tomto hotelu vaří prý nejlepší čaj ve městě. Já na to neměla odvahu. Asi chápete… 🙂

A tady jsme nakonec nakoupili… Tuhle fotku mám ráda, i když se nerada fotím, když se směju. Byla jsem prostě šťastná! No, a taky hodně unavená, tak jsem se tolik nehlídala… 🙂

 

X