Tak jsem si říkala, proč se ta velikonoční nádivka jmenuje hlavička. Vždycky mi totiž naskočí asociace s mozkem – jakože tam naši předkové místo uzeného dávali dřív mozeček. Lehce mě tahle představa znervózňovala… Jak jsem se dopátrala, muzeum gastronomie uvádí, že název hlavička je zkomoleninou slova hlavnička, což je lidové označení pro hlavní chod, jakým hlav(n)ička kdysi bývala na velikonoční sobotu. Jak praví paní doktorka Langhammerová, jídávala se studená po návratu z kostela ze Vzkříšení. A poněvadž se na svátky v chalupách peklo všeho víc, zbylo nádivky i na další dny, kdy se jedla už jako příloha. Nádivky obecně nepatřily k mým nejoblíbenějším jídlům. Zdály se mi na talíři plném ostatního masa a příloh jako něco navíc, co už ani nemám šanci sníst. Ale hlavička jako hlavní velikonoční jídlo plné bylinek je pro mě díky tradici svátkem a o to víc si ho užívám. Hlavně když je nádivka zasypaná mákem, jak mi poradila moje kamarádka food stylistka. Ten dává tomuhle pokrmu grády a přidává na kráse. S nádivkou je to jako se svíčkovou nebo s bramborovým salátem. Co dům, to jiný recept. A jaký je ten váš? S uzeným, nebo s mozečkem? Krásné Velikonoce!

1

Suroviny
3–4 dobré housky, rohlíky nebo žemle, den staré
150–200 ml mléka
150 g uzeného bůčku
3–4 vejce
5 menších stroužků česneku
1 velká hrst kopřiv a jarních bylin (medvědí česnek, řebříček, petrželka, listy pampelišky…)
sůl ¼ kostky másla
1 hrst máku

2

Tento článek jsem původně vytvořila pro Tchiboblog.cz, kde najdete i dokončení receptu.