k

If you’d like to try an alternative to classic porcelain, then Tonda is the perfect complement to your home.

Newsletter


Follow us

NEWSLETTER

Chcete vědět jako první o novinkách a slevách v e-shopu?


Hledat

Udržujme genofond našich rozkvetlých luk s Planta naturalis

Luka představují nedílnou součást naší přirozené krajiny. Ačkoli je vnímáme jako věčný svébytný element, který tu zkrátka byl, je a bude i pro budoucí generace, technologickým vývojem i neustálými přírodními změnami se jejich přirozený vývoj dostává do stále většího ohrožení. Louky přitom poskytují nenahraditelné zázemí široké plejády nepostradatelné fauny a udržují tak různorodost genofondu naší planety. A kromě toho – natrhat si krásnou luční květinu, položit se do trávy a jen tak poslouchat šumění okolních travin je zkrátka tou nejlepší meditací v dnešní zrychlené společnosti. Co ale udělat, aby louky přetrvaly i pro naše potomstvo? Jednou z možností může být jejich vlastní pěstování.

 

Do Markvartic nevedou žádné ukazatele. Bloudíme okolím, a tak se po půl hodině nesnází rozhodnu zavolat paní Nikodémové, spolutvůrkyni projektu Planta naturalis, se kterou jsme domluvené na schůzce. Omlouvám se za zpoždění a ona mi klidným hlasem odpovídá: „To je v pořádku, my tady nikam nespěcháme.“ V tu chvíli ještě netuším, jaká síla a moudrost se v těchto slovech ukrývá. Těch nejlepších věcí ve spěchu zkrátka nedosáhneš.

 

Pod názvem Planta naturalis, z latinského překladu rostlina přírodní, se ukrývá unikátní projekt specializující se na zachování a obnovení mizícího přirozeného genofondu našich luk. Začátkem 90. let, kdy se koncept začínal formovat, šlo u nás o naprosto jedinečnou myšlenku inspirovanou šetrným přístupem západních zemí ke krajině. Zakladatelé se v té době však nesetkali s příliš nadšeným přístupem zákazníků a svoji pozici a povědomí o vytrácení luk si museli tvrdě vybojovat. „Ačkoli se tehdy hodně lidí ptalo, proč pěstujeme plevel, my jsme naší myšlence opravdu věřili,“ komentuje paní Nikodémová a dodává: „Začínali jsme doslova na koleni. Dnes se svět a vnímání přírody hodně změnilo a lidé začínají chápat nepostradatelnost luk a jejich pěstování jako vlastní zodpovědnost.“

Louky dříve a dnes

Louky, jako přirozený krajinný element, jsou s námi od počátku věků. Už v období třetihor si na nich pochutnávali mamuti a již tenkrát tak představovaly přirozenou píci pro divokou zvěř. Jak šel čas, objevili se lidé, kteří ta zvířata začali chovat, a louka jim sloužila coby nevyčerpatelná zásobárna výživného krmiva. Obří stáda býložravců protrhávala a vyjídala malé stromky, čímž se zabránilo nárůstu hlubokých lesů, ve kterých by rostlinná diverzita luk nedokázala přežít. Maso byla tehdy velmi cenná komodita a zvířata se používala především jako tažná síla. Pak ovšem přišla technická revoluce a s ní i jiná, mnohem větší síla strojů. A protože s technickou úrovní vzrůstala i schopnost rychlejšího pěstování stále většího objemu potravin pro zvířata, mohla se začít chovat na maso, aniž by louky zůstaly nejdůležitějším zdrojem jejich obživy. Louky tak pomalu ztrácí svého přirozeného spásače, zarůstají a tím přichází o svoji pestrost a jedinečnost.

 

Tvrdá práce s dobrým výsledkem

Planta naturalis vytváří nejrůznější kombinace semen odpovídající diverzitě českých luk. V jejich repertoáru tak najdete například českou květnici, kopretinovou louku, louku pro motýly, slunnou stráňku nebo louku starých časů. Všechna původní semena pochází z autentických luk, které na nich zakladatelé vlastnoručně nasbírali. Dnes Planta zaměstnává kolem deseti místních zaměstnanců a semena množí pomocí pěstování a sklizně vlastního lučního rostlinstva. Přirozené louky jakožto společenství rostlin jsou však neustále se měnícím živým organismem a při jejich cíleném pěstování tak není jasné, kolik semen se z rostlin výsledně získá. „Stejně jako když chytíte divoké zvíře a chováte jej v zajetí, není jasné, jak se jeho chování a život promění, tak i pěstování mění povahu divokých květin.“ Jistotu tak pěstitelé nabírají postupně a stále je mnoho prostoru k novým vědomostem.

 

Pro namíchání směsí semen k založení květnaté louky je třeba jednotlivé druhy rostlin pěstovat samostatně v monokulturách. Za stále vzrůstajícím úspěchem však stojí tvrdá manuální práce. Příroda přirozeně odmítá monokultury a do luk zasazuje nejrůznější plevely, které se musí během prvních let pěstování důkladně ručně protrhávat. „Nejtěžší na pěstování luk je neustálé pletí v prvních letech. U nás v Planta naturalis to znamená hodiny a hodiny vkleče s motyčkou na poli. A že to není žádná lehká práce, ukazuje i naše spotřeba motyček. Především když je sucho, okopávání pole se rovná práci v kamenolomu – všechna čest našim zaměstnancům,“ říká s úctou paní Nikodémová. V dalších letech však pletí odpadá a louku stačí pravidelně sekat. V zimním období poté probíhá dosoušení na půdách, pytlování, vysítování, čištění a balení semen.

 

Krajinný význam luk

Louky jsou zvláštní neustále se proměňující společenství rostlin. Složení luk se liší podle lokality – jiné rostliny rostou na alpských lukách, jiné na horských a na našich nížinných. Kromě domova mnoha rostlinných druhů jsou louky domovem nespočtu živočichů. Na jeden druh rostliny bývá navázáno 5 až 10 druhů nepostradatelného hmyzu, který ke svému životu potřebuje zázemí. „Louku nemusí zakládat jen zemědělci jako píci pro krmení zvěře – krásná louka může vzniknout jako okrasný prvek přinášející přírodní pestrost i na docela malé zahrádce a každý tak může malou měrou přispět k zachování diverzity naší krajiny.“

 

Ačkoli společnost v prvních krocích pronásledovala nejistota, význam luk začíná chápat stále více lidí. „Naší největší vizí je přesvědčit lidi, že zakládáním luk, ať už v rámci většího projektu či vlastní zahrádky, je velkým přínosem pro naši přírodu. A naštěstí to začíná chápat stále větší množství především mladých pěstitelů, kteří louky zakládají z čistého zájmu o budoucnost naší krajiny a její biodiverzity. Pěstovat louku je nejistý běh na dlouhou trať, za svojí tvrdou prací však nakonec vidíte nádherný výsledek.“

You don't have permission to register
X